co nového...

10/2011 začínám tvořit argentiská alba, jooo, ta pamět. Docela oříšek si na vše po těch pár letech vzpomenout, když se to neudělá hned......

Argentina 2006

výlet do jižních krajin....

an imagena sklonku roku 2006 jsme se vydali do jižních krajin zemí Amerických, konkrétně Argentina, tak trochu i Brazílie s malým skokem do Paraguaye

Prostě cesta do teplých i studených krajů, výlet to byl zajímavý, s chutí bych si to zopakoval, jen mít na letenku a spoustu času, je to prostě kus země...a krásné

Lítali jsme, jezdili busy, chodili po svých, Následující alba jsou výběrem z výběru, vše se sem prostě nevejde, to by mě můj poskytovatel www hostingu asi ubil čepicí, dát sem těch x-stovek MB dat. Foceno bylo převážně na materiál páně Kodaka a Ilforda, starými dobrými zrcadlovkami Nikon F80 a F90x, s pevnými i zoomovými skly, občas s nějákým tím polarizákem, či přechoďákem, plus doplněny malým digiťáčkem z bezpečnostních důvodů (které se nakonec ale naštěstí nenaplnily), což není důležité, ale může být zajimavé....

Dlužno podotknout, že v době výletu byl brácha ještě pracovně v BA (Buenos Aires), takže tím to bylo vše vcelku jednodušší, už jen třeba proto, že po dosednutí brzy ráno na letišti už na nás Budka vyčkával v hale letiště, takže stačilo jen rozhrnout zástupy dotěrných drožkařů a tak, jak jsme byli pomuchlaní z noci v letadle, sednout do auta a nechat se unášet cizím městem, spojeným s bratrovým výkladem a komentáři. Za ten čas strávený v jižní americe bratr přesedlal na poněkud jiný styl jízdy, než jsme zvyklí v evropě, jezdilo to tam vše hlava nehlava, kam se člověk nenacpal, tam se nedostal. Cpali se všichni a všude, na dvou pruzích jely běžně tři auta vedle sebe a čtvrtý borec ještě předjížděl, to vše vcelku při vysoké rychlosti. Trošku adrenalinu po celé noci v letadle neuškodilo. Byla to prostě velká švanda, jak by řekl Velký Losos, alias Tátahub (+2011)


Historka, která se výže k fotografii v hlavičce tohoto úvodu je také docela dobrodružná. Pochází z výletu do Punta Tombo (podívat se na tučňáky), kdy se po cca 100km jízdy - vzdálenosti se zde nemeří na stovky, ale na tisíce - upadlo našemu mikrobusku kolo za plného trysku splašeného řidiče, škoda, že už si nepamatuji jeho jméno, ale to už je tak nějak jedno. Dobře to dopadlo, v pozadí už stojí autobus konkurenční cestovky, který jel prázdný, takže zastavil a nabral nás, nebohé turisty a zdarma odvezl do nejbližšího civilizovaného místa, což bylo muzeum v Trelewu, kde byl inetrnet na Macu