trošku o fototechnice, ale jen trochu...
(06/2004) Co napsat úvodem, snad asi hlavně to, že se vždy pro něco totálně nadchnu (což ani snad nelze promítnout do těchto skromných stránek), tudíž jsem nemohl při svém dospívání nechat tak zajímavý obor, jímž bezesporu fotografie je, ležet ladem a hned odmala začal řádit jak černá ruka v temné komoře, ale vezmu to raději postupně...
Tou, řekněme klasickou, tedy černobílou fotografíí jsem se zabýval už jako poměrně malý kluk, kdy jsem začal fotit nejdříve na "slepo" s Pentaconem a Flexaretem, jsa fascinován zvukem závěrky, a tajemným obrazem na matnici. Posléze jsme dostali s bráchou oba takové jakési fotoaparátky "sdělano v CCCP" a já "Hergestellt in der DDR", u kterých asi nehrozily větší finanční ztráty způsobené objevitelskou činností při našem divokém dospívání. Dalším milníkem v mé tvorbě byl onen Pentacon, tehdy tedy plnohodnotná zrcadlovka s objektivem Biotar 2/58, ovšem samozřejmě bez expozimetru a podobných vymožeností. S tímhle ne zrovna lehkým přístrojem jsem vydržel asi od páté až do sedmé třídy základky. Když jsme v osmé třídě jeli na další z pravidelných škol v přírodě, vydyndal jsem na dědovi Prakticu, kterou do té doby měla vyhrazenou máma. Byl to další stupínek, Practika VLC3, skvělý přístroj, sice s možností výměny objektivů, leč já měl pouze se základním padesátkovým objektivem, ale měla TTL měření, sice z dnešního pohledu asi už také značně zastaralé, ovšem pro mě to bylo něco famózního, honit ručku v hledáčku, aby se způsobně uklidnila na značce 0. Pak tato kamera měla přípojku na blesk, výměnný hranol (disponoval jsem ale pouze pentagonálním hranolem a matnicí se zaostřovacím mezikružím a klínem), z příslušenství jsme měl vlastně jen makrokroužky a měchový adaptér, se kterými jsme zkusil i své první a na dlouhou dobu i poslední makro...
S tímhle nádherným deskáčem po mém pradědovi jsem udělal pár fotek na plochý film (r.2005, na výletech po CZCH), nevím, snad se mi i někdy podaří dát výsledky mého snažení do kupy a pověsit na web...
Co se týče získávání rad, tehdy ještě pod odborným vedením mého dědy, nebyla oblast fotografie zas tak tajemná. Vůně vývojek, filmů a jiných prášků a roztoků mě provázela tedy odmala, ovšem už tehdy jsem měl všetečné dětské otázky, proč se nedá dělat doma barevná fotografie. Abych byl upřimný, vlastně jsem asi ani neměl představu, že v oněch časech byl problém sehnat vůbec třeba jen baterii pro practicu:)) Dnes vím, že děda samotný měl asi také touhu udělat "barvu", ale nikdy si tohle přání nesplnil. Aspoň tedy co já vím... Podařilo se to až mě, když jsem vlastně ani netušil, že se k tomuto trošku opomenutému koníčku zase vrátím. Zde se přiznám, že jsem vlastně někdy v době své plnoletosti odložil fotoaparát někam do kouta, kde na mě vyčítavě hleděl dlouhých pár let, dejme tomu 10, pak se na scéně objevil kamarád Marpen, který mě svým elánem a zanícením pro fotky zas postupně přitáhl zpět do království hry světel a techniky. Také by se asi na tomto místě hodilo poděkování mému bráchovi, který mě k necelým třicetinám daroval zrcadlovku Nikon F80 (dík Budko :-), takže jsem tak trošku oprášil starý koníček a protože mým nesplněným dětským, nebo spíš dětinským přáním byla barevná fotografie po celkem krátkém hledání na všemocném internetu jsem pořídil na inzerát "ojetý" opemus 5 s barevnou hlavou. Dále pak také dokonce papíry od pana Kodaka, no a v neposlední řadě barevnou chemii na pozitivní proces RA-4 od Agfy. Pár dní ve mě hlodala touha začít okamžitě a střelhbitě, jak už to u náhlých vzplanutí bývá. Pravda je, že jsem ale ještě pokračoval s přípravami a podle několika zdrojů na webu jsem vyrobil jakýsi procesor, vytápění pomocí na míru vyrobených akvarijních topení, spínaných termostatem, sehnal jsem stabilizovaný zdroj stejnosměrného napětí. Pak už jen náhoda dopomohla, z pracovního procesu mě na chvíli vytrhla nějáká sveřepa choroba. Když mě nemoc již pozvolna opouštěla a odešla neznámo kam, jsem si řekl, proc nevyužit takového pěkneho zimního odpoledne k prvním krůčkům v oblasti barevné fotografie... pokračování jindy
(07/2015) Procesor Durst Printo, který jsem zakoupil na Paladixu někdy cca v roce 2010, byl dalším krokem od slotového procesoru, dá se na něm udělat už poměrně velká fotka, zvládne šíři 30cm. Za přibližně půlhodinku natopí lázně na 35-37C, přesnost a stejnoměrnost ohřáté lázně byla tedy pro mě překvapující. Co bylo horší, že jsem to koupil už ojeté, jak jinak v mém případě, no a minulý majitel buď nepochopil funkci vymezovacích sponek na odváděcích válečkách, nebo to prostě nevěděl. Válečky jsou nad úrovní lázně a jsou k sobě dotlačovány pružinkami. Nicméně vzhledem k agresivní povaze chemikálií stejně časem dojde k narušení povrchu válce a tyto se slepí. Taktéž stírací lišta, která měla zabraňovat ztrátám chemie se krásně nalepí k válečku. Výrobce pak zřejmě opatřoval tuto dvojici válců takovou sponkou, která zajištovala mezeru v řádu desetin mm, tak aby nedocházelo ke slepování. Poté, co jsem to napravil a distanční sponky uvedl do praxe opět, jsem byl ještě nucen odstranit stírací lištu, která měla vliv na celkové zatížení válečkového mechanismu, takže docházelo k nadměrnému namáhání převodů (plastová ozubená kola, která se ráda vylamují). Poté běžel celý procesor velmi tiše a klidně několik hodin. Nicméně problémy s transportem jsou stále, občas dojde k zaseknutí papíru kdekoliv po dráze. Je celkem otravné, celé to rozebírat a zjištovat, kde bude exponovaný papír schovaný. Většinou je to právě modul s ustalovačem, což znamená rozebrat celou řadu. Už jsem se nedokopal k tomu, abych to případně proházel mezi moduly a z 6 ks, co celkem mám, udělal třeba bezvadné 3ks. Nicméně pomocník to byl a je dobrý. Navíc tedy k tomu je i sušící jednotka, kterou používám samostatně i na čb ercéčkové papíry. Na začátku roku 2015 jsem ale přivezl z východu republiky velký profi procesor dnes již neexistujícího výrobce Meteor-Siegen na 60cm, který dávám dohromady pomalu. Takže si myslím, že se stane minimálně prlnohodnotným následníkem malého printa, které je ve srovnání s ním pouhou hračkou. Ovšem objem chemie (u Durst-u je to cca 2,5L) je neporovnatelně větší, budu muset objednat asi velkobalení pro laby, což už asi dnes moc také nefrčí, vzhledem k rozšiřujícímu se digitálnímu tisku...
