Macibob

Pila se mi líbila na první pohled. Staré litinovky se mi prostě líbí, navíc tanhle slibovala 450mm kotouč, stůl o 0,5m delší a přitom na šířku, co je v mých stísněnějších možnostech zásadní, s pravítkem vlevo jen o pár cm širší, než Rojek. A ještě podle dobového prospektu, umí odjetí formát.stolu, aby se vešel až 40mm drážkovací nástroj. Takže rozhodnutí, že pan Rojek půjde do světa a pan Martin ke mě, nebylo až tak dlouhé a těžké. Rojek si na trhu ojetin držel stále cenu, takže výměna nakonec proběhla kus za kus. Ale první týdny, co se nikdo na inzerát neozýval, mi lepilo trochu. Zas to mělo výhodu, že jsem mohl dělat na Rojkovi dřevo a Martina jsem začal lehce oťukávat. Ovšem pak najednou s počátkem třetího týdne volal, nebo psal každý den jeden, až dva zájemci. Asi skvrny na Slunci...

Stav stroje vcelku odpovídá odslouženým létům, litině nic není, nikde nic rezatého, vlastně tak nějak vše funguje. Tedy s jednou vyjímkou, kterou jsou už dost ojeté lišty kuličkového pojezdu stolu, které jsou z pérové oceli, o dl. 2500mm. Zdá se, že to nikdo tady v ČR nedokáže vyrobit a když, tak za strašné peníze, které podstatně převyšují celou hodnotu takto starého, ojetého stroje. Resp. spíš to převyšuje obnos, který jsem ochoten mýrnyxtýrnyx do toho narvat. Tohle bude asi nad mé síly. Ostatní věci se dají vcelku dobře vyřešit.

02/2020 Vypadalo to nadějně. Prostě dojedu, naložím, doma složím, umístím v truhlárně a budu pokračovat v aktuální výrobě dalších vchodových dveří pro vlastní potřebu. Jenže ouha...nemohu si pomoct, prostě se v tom už zas šťourám a vrtám...

03/2020 plánuji tedy celý stroj vyčistit, obnovit lak, výměnu všech ložisek, Revizi celé elektroinstalace, tedy asi nějakou výměnu s využitím původní bedny se startem hvězda-trojúhleník. Výrobu odsávacího krytu s ramenem. Na ten současně prdnu pak laser, který dosud byl na stropě dílny. A když by to jen trochu šlo, i výměnu V-lišt kuličkového pojezdu stolu. A digi odměřování u paralelního pravítka a případně zdvihu hl. kotouče. Myslím, že u tohoto stroje to má smysl. A taky, už mě nebaví odměřovat šuplerou, když potřebuju nastavit přesně výšku řezu

Technické údaje:

dl. formátovacího stolu 2,5m max. šířka řezu vpravo 1050mm příkon hlavního motoru 4,8kW příkon předřezu 0,55kW max pr. kotouče 450mm bez předřezu (výška řezu 147mm), max. pr. předřezu 100mm. Max pr. kotouče 350+předřez 100mm celková hmotnost 1064kg

Dále, již snad více obrazem, než slovem. Řazeno od nejnovějších příspěvků

14-23.11.2020, bajlák, řetěz, apod.

Venku začlo být pošmourno, i tak se mi podařilo nalakovat pár drobot. Bajlák a jeho parkovací stolek už je teď v barvě. Poslední co zbylo ještě na povrchovku, je teď rantl litinového stolu. Podařilo se mi objevit barvu ve spreji, samozřejmě v patřičné barvě RAL 6011. Bude to dobré na pár maličkostí, na které se mi nechce tužit PU barvu. Taktéž se mi povedlo spojení řetězu. Synchronizace pohybu formátovacího stolu tak je hotova. Jinak už se na pile dá řezat, ještě tedy dodělám horní kryt s celým ramenem a ovládacím panelem. Ovládání tačítky je již funkční, zbývá vyřešit finální uchycení na formát.stůl a připojím to kroucenou šňůrou ještě.

29.10.2020, drobné práce

Koncem léta přestal čas utíkat a začal pádit. Zčásti také proto, že současně pracuji ve veškerém posledním volném čase jako stavbyvedoucí na rekonstrukci prostor místně příslušné Sokolovny. Občas najdu chvilku na drobné práce na Martinovi. Díky kamarádovi Dušovi už je připojeno ovládání tlačítky, tyto pak mají být na formátovacím stole a současně ještě nad pilou, na rameni. Trošku jsem porovnal kable a udělal vývodky z bedny elektro. Také jsem seřizoval opět trošku zase stůl, rozdíl v rovnoběžnosti s kotoučem je nyní asi 0,15mm, což bych rád ještě snížil. Přidělal jsem ještě sběrné potrubí odsávání, nakonec je to dotěsněné na akrylát, obyčejná pěnová páska se nevešla. Ještě připravuji bajlák a odklopný roh stolu pro zaparkování bajláku pod lak.

19.7, 20.7.2020 nasazení formát. stolu

Opět s večerem jsem s kamarádem dokončil, co jsme vzkoušelí pár dní předem. Klece šly strašně ztuha, takže jsem vyndal zpod horní trámcové lišty jednu nerezovou planžetu 0,5mm (co jsem tak pracně odvrtal, haha). Ono by to asi chtělo vyndat i tu druhou, aby byly klece ještě volnější na seřízení. Ale prozatím se pokusím pracovat s tím, jak to je, tzn. natěsno. Teď mě čeká ještě dlouhé seřizovaní a dolaďovaní detailů na stroji. Ale předběžně to vypadá, že stůl jezdí naprosto bez odchylek. Skoro bych se odvážil tvrdit, že odchylky budou maximálně v řádu setin...no tak ok, do jedné desky se to vejde. Změřím to nějak... Na obnovu čeká ještě bajlák, krabici na tlačítka pod formátovací stůl musím ještě dodělat. Také je třeba naměřit řetěz synchronizace pohybu příčného odsuvu formátovacího stolu. Na úplný závěr pak ještě výroba ramene s horním odsávaným krytem kotouče a ještě přesunutím laseru ze stropu dílny. Nějaké drobné dokončení laku, obruba litinového stolu chce ještě láknout, atp. Ovšem řezat už mohu klidně dnes. Jinak na papíře vypadá vše menší, to už dávno vím, ale i tak mě to překvapilo, když se po sestavení kolem pily nedalo téměř v dílně pohnout. Martin je prostě o poznání ne snad přímo větší, ale mohutnější, než byl malý Rojek. Je to tedy krasavec

14.7.2020 zkouška formát. stolu

Večer po práci jsem s kamarádem zkusil zavěsit stůl na horní kuličkovou klec. Povedlo se, stůl pak šel znova dolu, bude třeba ještě zvětšit díry v nerez planžetách pro koncové šrouby.Trošku jsem zabilancoval, odhadované množství hodin strávených renovačními pracemi se po dokončení bude pohybovat odhadem přesně celkových 120h.

10.7 až 12.7.2020 pojezd kuličkových klecí

Chtěje sám také přinést svou trošku do mlýna, vymyslel jsem si, že by klece koulí měly jezdit bezkontaktně - samostatně, nebo alespoň pokud možno se až tolik neotíraly o lože. Ze zbytků polyamidu mi Míra vytočil válečky a ještě také náhradu chybějících pouzder šroubů příčného pohybu formátovacího stolu. Nakonec jsem zvolil postup proříznutí posledních, beztak letným provozem deformovaných, oček klecí. Vrtáčkem 1,8mm jsem pak pásovinu provrtal, jako osičky posloužily trhací nýty, resp jejich trny. V dirkách jsem je pak po odříznutí nepoužitého nýtu důlčíkem lehce rozklepl a pak ještě lehce zaletoval. Byla to tedy taková téměř hodinářská práce a s páječkou na okapy to bylo jak s kanónem na vrabce. Ale výsledek vypadá schůdně, krom faktu, že ten děrovaný plocháč se na metr délky prohýbá sám. Další kladečku ale už neplánuji, spíš jen lehce propružím ty plocháče. Počet ložiskových koulí bude tedy nakonec 2x2x13ks, o průměru 15mm, se stupněm přesnosti G40.Krom výše uvedeného jsem přišrouboval hliníkové pláty k tělu stolu, k tomuto účelu jsem pořídil nové nerezové šrouby. Povrch pak ještě asi zkusím navoskovat, popř. to přeláknu polomatem. Velké škráby zůstaly, ale po přebroušení zrnem 120-600 jsem docílil celkem jednotného povrchu a docela pěkného vzhledu. Martinka bude snad působit i mírně modernějším dojmem, než v původním provedení s tělem formát.stolu v zákaldní zelené barvě.

6.7 až 9.7.2020 elektrodrobnosti, těsnící kartáč

Duša mi nalisoval oka na nový kabel k motoru, tak jsem si ještě vyrobil nvou destičku do krabice, aby šla našroubovat průchodka M25, kabel je H05-7x2,5, takže do původní se nevešel. Aspoň jsem se dokopal k něčemu potřebnému pro první spuštění. Protože v šachtě kotoučů byl jeden z kartáčů zprasen z nějaké dveřní lišty, tak jsem se odhodlal také k prasení. Z nově+ zakoupené metrové lišty jsem kus na zkoušku ustříhl, zastřihl vlas (ok, to se dělalo blbě a je to takové vlnobití trošku) a pak jsem to přiletoval k připravenému plechu. Šlo to a úmělohmotné chlupy se ani nezpekly, kupodivu. Ten jsem ustříhl zas z nějakých zbytků 1mm černého plechu. Výsledek barvou vylepšený docela potěšil, přišroubuji a už mohu přišroubovat plechvou červeno-černou kapotáž, dolů do šachty už se pak bude blbě dostávat.

26.6 až 28.6.2020 lakování trámce, formát.stolu a naložení litinového stolu

Trámec jsem opravdu přepečlivě tmelil, brousil, zase tmelil, nakonec i stříknul plničem, ještě brousil a znova tmelil atd., abych to pak v závěru lakoval v největším vedru, kdy mě to schlo dřív, než to dopadlo na povrch. Takže výsledek, ač pěkný, mohl být mnohem lepší. Hliníkový stůl jsem stříkal jen sprejem, s hliníkovým práškem, vypadá to docela věrně, ještě to chce uzavírací průhledný lak, který mi došel a bude to téměř jak eloxovaný povrch. A za pár kaček. Jinak pila už začíná vypadat téměř jako pila zase, na závěr víkendu mi kamarádi pomohli naložit litinový stůl. Pak, po 3/4h laborování s přesným usazením (je to na kolíčky) pomocí opakovaného přizvedávání hydraulikou, se zadařilo a poslední stávkující kolíček vjel na místo a všechny šrouby šly dotáhnout volně rukou. Na ozdobu jsem to korunoval starým 400mm kotoučem, který jsem k té pile dostal. Výhledově to už chce jen sesadit formátovací stůl a uložit na místo. Pak bude dlouhé seřizování všeho. A pak...asi bych měl začít řezat, že...

18.6 až 22.6.2020 příprava trámce a odlehčovací pružina

O víkendu jsme měli spoustu slavení, takže na hraní si na repasi Martinky nezbylo moc prostoru. Obrousil jsem trámec formátovacího stolu a v pondělním večeru, po práci a jedné plzni u Sokolovny, jsem se pustil do výroby přípravku na stažení pružiny, stahováku. Vyrobil jsem ho z naprostých zbytků ocelových odpadků a jedné M16 závitovky. Šlo to s tím docela dobře, až překvapivě. Po pár mm jsem tomu pomáhal hydraulickou panenkou a současně dotahoval nahoře matici. Takže může následovat ustavení hlavního stolu.

12, 13, 14.6.2020 ořešák a skládání

Macibob si myslí, příroda mění, neboli chtěl jsem o víkendu, sobotní dopoledne, kdy předpověď byla příznivá, lakovat formátovací stůl. Ovšem v noci ze čtvrtka na pátek upadla ořešáku jedna z hlavních větví. Takže pátek a sobota byly pod taktovkou (dvoutaktní) Husqvarny 365SP. Brácha mi pomohl a udělali jsme stromu omlazovací frizůru. Bude to ještě třeba trošku proříznout, ošetřit řezy, případně pojistnou podpůrnou konstrukci, ale snad tu 100-vku nakonec ořešák dá. Na záhoně děti, anebo veverka, minulý rok zahrabaly ořech a on vyrazil. Takže by mohl být semenáč, anebo dovezeme 4-letého roubovance. Každopádně já ho už asi takhle vzrostlého neuvidím. Možná moje děti budou sedět k stáru pod jeho korunou...No ale protože pršelo, bouřilo a pršelo po zbytek víkendu, nešlo dělat nic moc víc, než čistit a skládat. Sundal jsem nová ložiska z předřezu, trošku zamrzelo, že to byly drahé SKF, nicméně byla to verze s kontaktními pryžovými kryty a šly tak ztuha už po vybalení, že se pak po nalisování protáčely v litinovém domku předřezové jednotky. Takže chtěnechtě šly dolů a místo nich Nachi s bezkontaktním plechem v provedení C3. Koukal jsem do tabulek, pro dané otáčky a průměr vychází mazací interval kolem 120h. To je při mé frekvenci použití předřezu pro mě doživotní. I tak jsem šroub na olej označil červenou barvou. Předřez jsem seřídil nahrubo, najemno až s ustaveným stolem. Bedna s elektrovýzbrojí je zavěšena, bude třeba opravit a naspojkovat kablík k el.motoru předřezu. A čeká mě stlačení nadlehčovací pružiny. To bude lahůdka, jak očekávám. Mezitím vším se mi podařilo oživit staré Pragotron-ky, průmyslové hodiny, bateriovým generátorem minutových pulsů.

10.6.2020 hl.motor

Konečně usazen na ose, dalo mi to zabrat...Snažím se každý večer po práci kutit, došly také už gumové kabely H05 5x2,5 a 7x2,5, na připojení stroje do sÍtě a propojení motoru na start Y-D. Tak bude možno dopojit motor do nově přeuspořádané elektroskříně. Ta bude na pomocné noze, na místě vylehčovacího otvoru.

6-7.6.2020 formátovací stůl, pružina hl.motoru

S dětma jsem byl na louce, zalétávali jsme RC letadélko StepOne, což bylo dost zásadním víkendovým počinem. Ale i tak jsem v pár volnějších chvílích našel mezeru v čase pro broušení hliníkového odlitku formátovacího stolu. Nejlepším řešením očisty toho zvláštního nánosu jakési bílé barvy a pod ní ještě souvislé vrstvy pryskyřice, bylo použití excentrické rotační brusky, papíru zrnitosti 100, za současného stálého odsávání a navíc ještě ofukování stlačeným vzduchem. To pak šlo relativně dobře. Pak, jsa nedočkav, jsem stříknul drážku a čela reaktivní základovkou od Body a pak stříknul barvou ve spreji. Primárně je tedy určená pro opravy hliníkových eloxovaných povrchů (kování, atp.) Žádný zázrak od toho nečekám, ale vypadá to vcelku slušně. Taky jsem se snažil napnout pružinu nadlehčení hl. motoru, ale bez úspěchu, bude třeba vyrobit přípravek, jinak příjdu o prsty, nebo oči, jak se to má tendenci pořád vracet do výchozí polohy, haha...

21.5.2020; 27.5-4.6.2020 lišty a skládání

Půl dne dovolené s výletem do Děčína. Ve firmě Kovo Děčín mě obrobili stávající malé lišty. Nakonec to byla jedna z mála firem, které jsem oslovil, která disponovala technologii na frézování 2,5m délky a navíc byla svolná k výrobě nových, ovšem nakonec ke spokojenosti obou stran se podařilo obrobit ty původní, s poněkud nižšími náklady. Takže po odmlce v postupu prací, způsobené čekáním na mezeru ve výrobě, tak aby mohli osadit Martinův trámec s upnutými lištami, jsem vlastně nic moc neudělal. Po dovezení trámce s lištami a ještě i stolu, do kterého mi vyfrézovali osazení na druhou hliníkovou vložku proti zaříznutí kotouče do litiny, jsme se soudcem dovrtali a ozávitovali dvě díry pro M6-ky. Pak následovalo složení hlavního motoru, má nová japonská ložiska Nachi, na straně k řemenici jsem ložisko opět pojistil Novaduritem, přecijen tam byla maličko vůle a než abych se bál protočení, takhle mám klid (myslím doživotně pro mě:)) V poslední době se mi daří po práci, pozdní odpoledne až večery, trávit v dílně a semtam něco i udělat. Takže jsem složil už téměř kompletní hlavní hřídel. Je už přišroubována do vodících prizmat a čekám na odměřování.

18. a 19.4.2020 ložiska

V sobotu jsem převážnou část dne pomáhal soudci Dreddovi s dokončováním dlažby jejich bazénu. V neděli jsem musel pokácet stařičkou hrušeň, která už z 99% neobrazila. Tedy vytáhnout hupcukem včetně kořenů. Na její místo, téměř, šla totiž nová podzimní odrůda. Tudíž na práci kolem stroje nezbylo moc prostoru. Takže zbylo jen pár chvilek pro ložiska...Objednal jsem japonské Nachi, dorazily od Korbela cca 2 dny po objednání. Do hlavního motoru jdou krytovaná, do hlavní hřídele pak nekryté, domeček má niple na domazávání. Ty nové nejsou tedy vybírané ručně, jako ty původní FAG-y, ale o poznání hladší pohyb. Však také ty původní byly asi opravdu původní. tedy po 48-mi letech provozu. A protože se mi u garáže válelo cosi, jako lis, tak jsem to vyčistil, zprovoznil a zkusil použít k zalisování ložisek. Funguje to. Jo a taky jsem zvedl tělo pily, vytáhl paletu zpod a namontoval nová černá nožiska.

10. až 13.4.2020 drobné práce a elektropřípojka

Zapůjčil jsem si před Velikonocemi velký stahovák, abych dokázal sundat ložiska z hlavní osy, což se podařilo. K dokončení stahování pak už stačil 4´´ stahováček. Martin mě neustále udivuje svými drobnými vychytávkami. Vše je to velmi robustně udělané, celkem jednoduše se to dá celé rozebrat pro nějakou tu údržbu. Měli to kluci opravdu vymyšelný do detailu. Kamarád elektrikář Duša si jako koledu odvezl původní elektrovýzbroj, aby to rozebral a setstavil z toho něco stejně funkčního, ale menšího. Jinak jsem ještě udělal zásadní počin a to vykopání a uložení nové přípojky pro truhlárnu, CYKY 5x10. O tom pak trošku v sekci truhlárna. U Míry jsme vycvakli velkou segrovku z víka motoru. Ty motory jsou kapitola sama pro sebe. Veškeré, co jsem doteď rozebíral a repasoval, byly české (československé) provenience. Tyhle německé Bauknecht-y mají maličko odlišný přístup k ložiskům, viz třeba právě ta segrovka uvnitř víka. Ventilátory jsou na osu nalisovány přes takové vlnité pplechové prstýnky, naísto klasických klínků. Docela pruda to stáhnout, když samotný větrák je hliníkový, není ho za co chytit pořádně stahovákem a k tomu je to lehce zoxidované. A pak teda zásadní rozdíl, alespoň pro mě, jako laika je ve velikosti. Ty MEZ-ácké motory o velmi podobném příkonu jsou znatelně těžší a objemnější. Tady má hlavní motor 4,8 kW a přitom vedle těch MEZ-áků vypadá jak kocourek. Nakonec jsem i vylepil tu druhou V lištu, rozdíl v lehkosti pohybu kuličky byl prostě zásadní. Doufám, že mi to nenadělá potíže ve vůlích k rektifikaci stolu.

4. a 5.4.2020 broušení větších lišt pojezdu, wapování stolu

Motorek předřezu má už také nová ložiska, jedno na straně vrtule jsem zalepil do hmoty, co mi zbyla z minulých repasí. V hliníkovém víku byla vůle a rotor už štrejchnul statorový vnitřek. Jinak jsem brousil a brousil, pod vodou a z lišt lezly šponky. Jednu lištu vylepím, druhou zřejmě po obroušení nechám, tak jak je. Projetá drážka po obroušení vyválcovaného materiálu není tak velká, jako u té horní. Proběhl pokus s vylepením drážky kalenou planžetou z oceli 14072. Pro lepení jsem vybral epoxid Loctite EA 3472. Dodatečně si chválíp zakoupení digitální váhy, stála myslím necelých 3-sta Kč a teď jí používám na veškeré míchání PUR barev a třeba pak toho epoxidu. Na lištu jsem si namíchal 20g hmoty. Ještě to chce nalepit i druhou planžetu, na druhý pokus bude dostačovat jen 10g. Podle zkoušky s novou kuličkou bylo naprosto jasné, že po planžetách se v drážce pohybovala bez velkého odporu, oproti původnímu stavu, kdy se po pár cm skoro zastavila (to bylo, pravda tedy, ještě před broušením). Také jsem konečně odstrojil kompletně alu formátovací stůl, poslední co zbývalo byl jeden horní plát, který byl nakolíkovaný do odlitku a pak ještě boční ocelová lišta. Šrouby byly zakouslé, imbus na rázovém utahováku je trhal. Takže jsem je zastříkal konkorem, na pár dní nechal uležet a pak šly hezky ručně všechny odšroubovat. Lišta byla bez povrch. úpravy a jak se za ní dostával dřevěný prach, tak to tam rzí vytvořilo téměř dokonalou lepící hmotu k hliníku. Poté jsem tělo stolu vzal wapkou s příměsí obyčejného mýdla. Šlo to vše pěkně dolů, dokonce i těch několik vrstev navíc, na původním laku, šlo z podstatné části pryč. Hliníkový odlitek stolu jen dočistím, obrousím rotační excentrickou a asi ho opět nalakuji, ale do barvy hliníku.

28. a 29.3.2020 opět předřez, lakovaní zeleno/černé

Předřez je již rozebrán do mrtě, ložiska vyměněny za nové a opět složen. Ložiska a distanční bronzové futro jsem ohřál v troubě na 45C, naopak osu jsem ochladil na -20 a šlo to kupodivu docela rychle. Nějak podobně asi budu pak dostávat celek osy do litinového těla předřezu. Ještě mě tedy čeká rozebrání obou motorů. Drobotu litinovou jsem nalakoval opět originální RAL6011, plechové a ocelové doplňky jsem pozměnil na černou v pololesku. Zelená a černá je opět 2K PUR. Příjemné je, že to natužím, nastříknu, po 30min už to ani moc nelepí, dají se sundat zakrývací pásky a večer mohu vše uklízet, nebo i montovat. Trošku jsem to možná přehnal s červenou na odklápěcí kryt kotoučů. Je to tak trochu jak od kolotočáře Edy...Ale změnit se to dá asi kdykoliv

23.3.2020 předřez a úhlové stupnice z pomocného stolu

Pro čištění stupnic na hliníkovém pásku jsem nakonec použil kombinaci několikahodinového namočení v umyvadle s pracím práškem. A pak ještě solvinu v hadru. Výsledek byl mnohem lepší, než předchozí pokusy s všemožnými organickými rozpoštědly. Pak jsem se pustil do předřezu. Chtělo by to sundat ložiska, ale zatím si nevím, kterak stahnout soudkovou řemeničku z hřídele. Je naražená natěsno k ložisku. Asi to bude chtít nějaký přípravek.

21-22.3.2020 kuličkový pojezd stolu aj.

Ozvali se mi z firmy Martin, s vcelku předem očekávanou zprávou, že požadovaný díl, malou lištu už na skladě nemají. Ale udivilo mě, že se mým dotazem zabývali. Zeptal jsem se na dokumentaci, tu by mě poskytli proti podpisu a nějakým eurášům k tomu. Budu o tom co? - budu o tom přemýšlet. Lišty (malé) jsem vyndal z litinového lůžka, ty větší jsem odšrouboval z alu stolu. Je to dle očekávání, spodní pár je relativně zachovalejší, změřil jsem to a celkově se míra: lišta-kulička-lišta liší od konců so středu v průměru o 0,01-0,15mm. U horního páru pak je rozdíl 0,85mm, na jednom místě 0,9mm. To už mi příjde dost. Taky jsem zkusil pískovací pistoli. Stroj je místy pokrytý jakousi směsí pilin s něčím jako syntetická pryskyřice, což jde sundat jen hrncovým dráťákem na flexe, ale tím se nedostanu do koutů. Písek to dokázal celekm snadno a rychle (po dlouhé přípravě improvizovaného pracoviště venku a nastrojení se do všech OOP, ani coviďák by si na mě nepřišel) a z výsledku mám radost

19.3.2020 stěhování

Všude kolem coviďák, u mě řádil paleťák. Od Pepeho jsem si zapůjčil dva 15mm ocelové plechy (co kus, to téměř 200kg), nakonec jsme z přívěsu sundali jen jeden a udělali z něho rampu do dílny. Pak pomocí několikerého přeložení pár stavebních překližek jsme postupně se strojem na paleťáku dojeli, k rampě, kde jsme si pak raději přivolali třetího kamaráda a pak během 10min byl stroj zas pod střechou, už ve svém novém trvalém bydlišti

16.3.2020 nový lak

Počasí přálo, vyndal jsem ze zásob plechovku s příslušným přesným odstínem původní barvy. Sice ta, cca 7 let stará, 2K-PU barva nebyla zrovna v ideálním stavu, ale po zamíchání, natužení, notném naředění (byla to spíš kaše už v plechovce) a přefiltrování přes mikrosíto se s tím báječně dělalo. V 17:15 jsem začal a v 19:30 byl konec i s umytím pistole a ostatního nádobíčka. Taky to byla první pořádná zkouška nového kompresoru, ke kterému mám regulační armaturu s odlučovačem oleje a vody. Takže jsem nastavil nakonec 2,5bar a bylo to ideální. A protože to šlo fakt pěkně, musím já se pochválit už jako lakýra strojů - samouk, nakonec mě zbylo v pistoli ještě min 1/3 objemu natužené barvy, takže jsem pak ještě narychlo drbal a olepoval další díly, jako spodní díl odsávání pilin, držák pravítka, pomocný stůl a nakonec jsem ještě poopravil již odřenou TOSku protahovačku

16.3.2020 příprava pod lak

Spousta čištění, drbání a rozebírání. Vnitřní šachtu pilového kotouče jsem opatřil základovou 2k epoxidovou barvou, nakonec to tak nechám, aspoň to bude takové světlejší při výměně pilového kotouče, haha. Různé rektifikační bazmeky budou červeně. Plechový kryt s víkem přístupu do šachty pak asi nechám v originál barvě, samotné odklápěcí víko by mělo být asi červené. To je zatím ještě ve výhledu. Trošku překvapení bylo, když jsem odšrouboval víko svorkovnice hl.motoru. Koukaly tam na mě holé dráty a když jsem šáhnul na ty zbylé, abych si je popsal, tak z nich izolace taky opadala. Což mě jen utvrdilo, že mé rozhodnutí pro kompletku bylo správné. Jediné, co už rozebírat nebudu, je samotné ovládací kolo zvihu a náklonu. Tedy částečně jsem ho rozebral, vyfoukal, ale řetezy ani půlměsíc dolů nešly, do toho jsem se pouštět už nechtěl, navíc je to zbytečné, vše šlo očistit a ošetřit v namontovaném stavu. Zrovna tak, jako samotné šasi pilové mechaniky. To jsem nechal položené v rámu stroje, podložené jen klínky.

13.3.2020 pomocný stůl a hlavní pravítko+bajlák

Vše je pokryté jakousi směsí oleje, smůly a dřevěného prachu. Nefunguje na to žádné rozpoštědlo, takže nakonec škrabka, nehty, hadr, na alu odlitek stolu drátěný katráč z rubu a šmirgl z líce. Na ocelové díly jsem vyzkoušel pískovačku. Pískoval jsem pískem 0,8mm s tlakem 8,5bar a byla to pecka, asi to budu muset víc využívat. Na podélné pravítko, bajlák, přibastlím nový alu profil. Ten původní je už takový nepěkný a nejde otočit nízkou hranou k řezu

12.3.2020 sundání litinového stolu

všude piliny

7.3.2020 lišty pojezdu

Detail lišt kuličkového pojezdu. Ty větší jsou v podstatně lepším stavu, resp jsou ojeté po celé délce hezky pravidelně, narozdíl od malých, které jsou nejvíc projeté uprostřed délky stolu.

7.3.2020 Rozborka/zborka. Rozebírání a odstrojování celé pily, sundání formátovacího stolu

postupné rozebírání a čištění. Pomáhal mi i Tom, chvíli se zabavil čištěním drobných ložisek brzd v půlměsících závěsu mechaniky a pak vše fotil. Jediné, co nemám přesně zdokumentováno, je neuvěřitelné množství dřevní hmoty. Ze stroje jsem postupně vymetl, vyfoukal a vyštoural přes 20 litrů dřevěného prachu a pilin. Nepočítaje ovšem, co odlétlo na zahradu. Prach vyplňoval každou volnou skulinku, byl uvnitř elektromotorů (snád půjdou spustit bez problémů), na některým místech nebylo možno odlišit ocel a litinu od prachu jinak, než zkusmo zapíchnutím šroubováku. Prach měl už konzistenci jakéhosi pevnějšího čehosi, chaa

23.2.2020 převoz

Áda si zas zatahal, bylo to naštěstí jen cca 25km, jel se mnou následník trůnu. Nakládka byla dobrodružnější, já visel na ještěrovi vzadu, aby se nepřeklopil, protože jsem nemohl vzít plaťák a na dlouhých vidlích pila převažovala ještěrku. Tomik byl rád, že může dělat něco tak důležitého, jako navigaci a ukazoval. Vykládka byla pak taky zajímavá, v dešti na hakině pověšená 1 tuna litiny. Pomocí hupcuku jsem stroj zvidl, odjel s autem a pak pustil na matičku zemi. Ale tohle už jsem měl nacvičený od stěhování frézy.