co nového...

26/06/2014 přidány reprobedničky, resp. drobná úprava jejich osazení

Třípásmové reprobedny R7

Baví mě muzika, spíše tedy její konzumace, ponejvíce tak asi starý rock a metal, občas to říznu troškou vážné hudby. Takže dá se říct, že jsem díky tomu i občasným sběratelem starého hifi, ale pouze v drobném rozměru. Odtud ale už nebylo daleko k rozhodnutí si postavit reprobedny. Cena takových, co se mi líbily, byla někde v úrovni 20, 25 tis, ceny za sloupovky od TVM byly tuším tak někde kolem 8-10 tis kačen. To bylo stále mnoho na to, abych je někde jen tak schrastil a šel si mýrnyxtýrnyx jedny koupit. Takže záměr postavit skýtal jednu nepoměrnou výhodu - financování se dalo rozložit do delší doby. Začal jsem se stavbou ještě dávno před totálním zešílením do truhlařiny, dělal jsem to spíše na koleni, v dílně a pak v obýváku, ale výsledek byl (a je) docela uspkojivý. První návrhy jsem našel z r. 2003, výkresovou dokumentaci v podstatě nemám pořádnou. Návrh jsem si tehdy udělal v LspCAD-u, tedy co se týče velikosti ozvučnice a rozměrů basreflexu v závislosti na tehdy zamýšleném osazení měniči TVM. Ty jsem vybral jak jinak, z důvodu jejich snadné, ve smyslu hlavně cenové, dostupnosti. Bohužel (nebo také bohudík:)) zřejmě všechny výstupy z LspCAD-u zůstaly kdesi mezi smetím milionů souborů na tehdejším pracovním PC. Tudíž nebudu zde uvádět záplavu grafů, kterým, se klidně přiznám, zas tak moc nerozumím. Prostě umím udělat pevnou bednu a do ní přišroubovat měniče, to jo, nějaké základní akustické znalosti mám z VŠ, ovšem z předmětu stavební fyzika, že...Zde, níže uveřejněný "plánek" je spíše takovým současným zaměřením stávajícího stavu. Tolik asi k mé erudici v tomto...Jediné co si snad dobře pamatuji, že jsem je pracovně nazval R7, tedy jakože to byla asi 7-má pracovní verze v průběhu návrhu, kterou jsem pak realizoval. Z dnešního pohledu bych ještě změnšil vzdálenost mezi jednotlivými měniči. Nicméně nepoháním to žadným zázrakem, naopak disponuji jen obyčejnými zesilovači z 80-tých a devadesátých let japonské a i když spíše toho lepšího středu, nebo vyšší třídy, dá se říci pouze tehdejší "konfekční" výroba. Zkreslení mají sice pod nula celá nula-nula-něco, ale nedělám si nároky, srovnávat se s nějakým high-end. Ovšem jedno je jisté, že celou dnešní produkci rádoby hifi tahle stará garda strčí s přehledem do kapsy a tyhle bedny, i když by jistě chtěly změřit a osadit na míru vyrobenou vyhýbkou, zahrají jistě (a také hrají) lépe než současný všudypřítomný šunt. A to jak při tiché produkci, tak i při té hlasité. Ostatně jsem nikdy nevybudil ani jeden ze zesilovačů, které k tomu připojuji na víc než polovinu útlumu a to už skáčou dvojskla z rámů v domě. Prostě výkonově dokáží ty moje bumbrlíky nakrmit bez problému i při 8ohm/kanál. No a náš obývak také není rozhodně ideální poslechvou místností, tak nač se trápit...




Odhaduji rok výroby na cca 2004, pomáhal mi s tím jeden z bratrů, který tehdy studoval na střední úměleckoprůmyslové obor nábytek, takže jsme pak v prostorách školních dílen dýhovali v lisu desky DTD, které pak ještě brácha ořezal na formátce, takže konečné rozměry se stejně lišily od těch navržených. Tedy už si nepamatuji, zda jsem upravoval výpočet BR dle skutečnosti. Ale nevylučuji to...

Osazení:
TVM, basák ARN 226-05/8-70W, středy ARP 150-00/8-50W, výšky ARV 104-03-/8-45W. Výhybku jsem jako naprostý elektroakustický nevzdělanec koupil hotovou, BS Acoustic CN 03-3-12/8, Strmost 12 dB/okt. Dělící frekvence 800, 5000 Hz Zatížitelnost 150 W, průměr BR 75mm, dl. nevím, ačkoliv jsem ho teď měl otevřený při rekonstrukci


Ozvučnice:
2x dýhovaná DTD, tedy celková tl. cca 40mm, nakolíkováno a lepeno epoxidem, zkosení pak bylo vytvořeno pomocí smrkových latí trojúhelníkového průřezu, vnější rozměry (šxv/hl): 290x925/415mm, čistý vnitřní objem 60L, zatlumení všech vnitřních povrchů mimo dna a čela ozvučnice vlněným kobercem tl.10mm a akustickou netkanou textílii 10mm celková hmotnost jedné bedny: 37kg. Dýha: americký ořech, lakovaný lesklým PU lakem Johnstone´s. Dnes bych již lakoval jejich polomatem, resp. satin, nebo něčím úplně jiným, matným. Vnitřní výztuhy jsem tehdy vyhodnotil jako zbytečné. I dnes bych je nedával, korpus z dvojitého, epoxidem lepeného sendviče je naprosto tuhý a intaktní...


Úprava 2014:
výměna zničeného ARP za středobasový visaton W300-S, doplnění samostatného kastlíku pro vistóna a výroba krycích rámů s průzvučnou tkaninou - ostatně celá výměna je právě z důvodů, že od doby výroby se malinko změnila ta skutečnost, že k reprákům nyní choděj i takoví malí pupíci, tedy moje děti, pro které v jistém věku někdy mezi 2 a 3-tím rokem rozhodně bylo nejlepší zábavou dloubat prstíky do kopulky výškáče a nevím z jakého důvodu si vybraly za cíl i jednu membránu právě onoho inkriminovaného, neštastného ARP-čka. A to jejich neúnavnému snažení podlehlo oddělením a rozpáráním membrány od závěsu téměř po celém obvodu...Jestli budu do budoucna něco vyrábět, jakože asi budu, jak se znám, tak bych rád měl doma rád něco trošku údernějšího. Ne že by tyhle nehrály odspoda, naopak při produkci černé muziky, kterou jsem párkrát také zkusil, kde je nizkých frekvencí habakuk, nebo filmového zvuku si basák krásně chrochtá blahem a třese se dům v základech. Ovšem při zakoupení jednoho ze zesíků mi byl tento předváděn v kombinaci se stařičkou, nevzhlednou reprobednou ze 70-tých let, ale s pěkně rozměrným basákem, odhaduji to tak na 15" průměr a tam byl pocit bicích, jak kdyby vám kopal bubeník přímo do žaludku. Což není sice přijemné, pokud vám to dělá nějáký géza kdesi v tmavém podchodu, ale u té rockové muziky a ještě na koncertu je to paráda. Tak proč si to občas nedopřát i doma ..ale to mi asi moje manažerka volného času neschválí...


Druhá bedna:
dočkala se tské, o víkendu 28.6.2014... Vím že těch úprav by šlo dělat i více, jako zafrézovat repra do úrovně s čelní ozvučnicí, zkosit - rozšířit vnitřky otvorů pro měniče, atd atd.. Ale hlavní je že to pěkně hraje. A jestli si pomyslím na něco víc, je asi opravdu lepší začít zase od začátku. Co bylo docela překvapení, když jsem testoval zvuk už celého páru, jako druhé CD jsem vložil právě soundtrack k Blade-ovi, pěkných pár let ležel ve skříni. Tuhle muziku neposlouchám, volil jsem to jako test nahrávky s hodně nízkymmi frekvencemi. Ty byly sice ohromující...no tak v rámci možností toho 8 palcového basáčku, co si beudu nalhávat že:) Ovšem zvuk se jaksi začal hroutit, ně že by přeskakoval laser, jen se postupně víc a víc zkresloval zvuk jdoucí z beden. V první chvíli jsem myslel, že jsem něco provedl s vyhýbkami při přepojování měničů. Po dalších několika testovacích cd jsem přišel na to, že ono inkriminované SD se prostě "zkazilo"